Recenze: Dlouhá trať

archiv revue
Viktorie Hanišová, současná česká spisovatelka, svou románovou tvorbou zaujala řadu čtenářů. Nyní si vyzkoušela jiný literární žánr – povídky. Jaký je výsledek?

Viktorie Hanišová do literárních vod se svou vlastní tvorbou vplula teprve před pár lety. Po třech románech o mateřství, jež na sebe volně navazují, se pustila do kratších příběhů. O povídkách se říká, že jsou těžším žánrem než román. Hanišové se však povedly. Nemám jim takřka co vytknout. Povídky jsou zdařilé, plynou svižně, nejsou stylisticky složité a těžko se od nich odtrhává. Sbírka Dlouhá trať jich obsahuje sedm. Hanišová v nich stejně jako v předešlém díle neopustila temnou stránku života.

Knihu uvozuje citát Alberta Camuse z eseje Mýtus o Sysifovi. Už jen z něj můžeme vyvodit, že povídky budou existenciálně zaměřené. Týkají se těžkého a zároveň citlivého tématu – smrti z vlastní vůle. Tento námět je bolestný, ale pro čtenáře i poutavý. Povídky spojuje rovněž to, že postavy žijí obyčejné životy. Každý vedle sebe můžeme mít takového člověka. Snad jen s výjimkou hrdiny povídky Zbytečný člověk, zde nepředpokládám, že známe lidi s tak těžkým handicapem, kteří si zcela uvědomují, že nemůžou žít naplno. Sebevraždu chce v některých povídkách spáchat přímo hlavní hrdina, v jiných povídkách zase někdo z blízkých protagonisty.

Ve zmiňovaném Zbytečném člověku, povídce, které je věnován největší prostor, se setkáme i s jakousi formou humoru. Ano, a to i přesto, že se potýkáme s tak vážným námětem. Od ostatních povídek se tedy liší. Autorka se popisem sebevražedných pokusů hrdiny Honzy snaží příběh odlehčit. Jeho pokusy jsou nezdařené. Na druhou stranu můžeme soucítit s „chudákem“ Honzou – ani zabít se nemůže… A když už se konečně dostane do bodu, kdy ví, že brzy zemře, začíná konečně žít a je šťastný.

Čtenáři vyzdvihují různé povídky z této sbírky. Já ovšem musím zmínit Pozůstalost. Téměř celý příběh plyne v pohodě, čekáme jen na to, kdy a zda vůbec dojde k setkání starých milenců, kteří na léta přerušili kontakt. Seznamujeme se společně s hrdinou Thomasem z úst další postavy s příběhem, který mu byl dosud utajen. Přesto pokračujeme a čekáme dál. A když už má k setkání dojít… Šok. Vyústění je překvapivé. Možná jsme to tušili, ale nechtěli jsme takové zakončení. Musíme se tak potýkat i s tím, jaký fatální vliv má na příbuzné, pokud si někdo sáhne na život.

Každá z povídek může působit neukončeně či spíše nevyřčeně. Zde se ovšem naskýtá prostor pro čtenáře. Na něm je, aby si domyslel, co bude následovat. A vzhledem k tomu, jaký společný jmenovatel nad sbírkou visí, není těžké k závěru dojít. Čtenáře to ale také donutí k tomu, zauvažovat nad tím, zda ten daný člověk měl důvod to řešit tak radikálním způsobem, proč k tomu musí dojít, proč není v okolí postavy se sebevražednými myšlenkami někdo, kdo to může zvrátit a zdali takovou věc vůbec zvrátit lze…    

Autor: Radka
Nenechte si uniknout zajímavé články!
Informace o nových článcích, soutěžích, knihách a akcích Vám rádi pošleme e-mailem.
Související produkty

Dlouhá trať

5.0 3
od 229
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte jej s přáteli.

Nejnovější články

Vyhrajte rodinnou vstupenku do Dinoparku, kde můžete navštívit unikátní atrakce a nahlédnout do hluboké historie pravěku.
Prémiový obsah
číst více
Rok 1975. Temné lesy severního Michiganu. Podivný ústav pro choromyslné. Dívky, které se ztrácejí. Pokaždé to jsou drobné blondýnky se světlýma očima. Policisté, kteří se kvůli nim rozhodně nepřetrhnou. Zoufalí rodiče a jeden novinář, co se rozhodne odhalit pravdu za každou cenu.
Fascinující badatelská práce aneb Heydrich, jak jsme ho dosud neznali!