Recenze: Černý led

archiv revue
Harry Bosch se vrací – druhé vydání slavné série pokračuje druhou knihou!

Fanoušci a fanynky Michaela Connellyho, zajásejte – nakladatelství Domino, které má u nás tohoto skvělého amerického autora detektivek „na starosti“, se rozhodlo pro reedici všech jeho dosud vydaných knih! Je to počin nanejvýš chvályhodný, neboť po „connellyovkách“ se na pultech našich knihkupectví dávno zaprášilo. A naděje těch, kdo „zaspali dobu“ a teď se snaží pátrat po antikvariátech, jsou většinou marné – každý, kdo propadl Harrymu Boschovi, si jeho případy pečlivě schraňuje ve své domácí knihovně, protože se k nim třeba po létech zase rád vrátí.

Čím si vysvětlit ten celosvětový nadšený ohlas na Connellyho literárně-detektivní tvorbu? Těch faktorů tu asi bude víc, ale určitě se nezmýlím, když zmíním alespoň fascinující autenticitu mistrně vystavěných příběhů, při nichž má čtenář dojem, že sám je součástí policejního týmu a užasle přihlíží profesionální práci svých „kolegů“. Někde jsem četl, že Michael Connelly má mezi strážci zákona několik přátel, kteří mu pro jeho knihy poskytují inspiraci, či že on sám byl kdysi policistou. To by částečně vysvětlovalo, proč se duchovní otec Harryho Bosche tak skvěle orientuje v kriminalistické problematice, sebelepší teoretické znalosti by ovšem byly k ničemu bez vypravěčského fortelu a schopnosti seřadit jednotlivé střípky detektivní mozaiky do logického celku...

Kdo viděl film Tunelové krysy, okamžitě pochopí, čím si musel Harry Bosch projít, když sloužil ve Vietnamu právě u takové jednotky. Dnes je tento stárnoucí válečný veterán policistou v Los Angeles, děsivé zážitky víceméně úspěšně vytěsnil z mysli, v níž z těch hrůzných let zůstaly už jen některé instinkty, jež se mu teď ovšem výborně hodí. Je rozvážný a přemýšlivý, v případě potřeby se ale dokáže rychle a efektivně rozhodovat. Nenávidí byrokratické procedury. A má také vytříbený smysl pro detail – tam, kde ostatní přejdou bez povšimnutí, dokáže Harry vycítit horkou stopu. 

To všechno bude potřebovat i nyní, kdy se rozjíždí případ, ke kterému má dosti osobní vztah. S tím mrtvým policistou se dobře znal a příliš nevěří oficiální verzi o sebevraždě. Něco mu v tom nehraje a následující dramatické události dají Harrymu zapravdu – všechno se začíná točit kolem nové drogy, šířící se po Los Angeles. Přibudou další dva mrtví a najednou je jasné, že na obzoru je nesmiřitelná bitva s narkomafií.

Michael Connelly v knize Černý led opět perlí – kalifornská megapole před námi ožívá v nablýskané hrůze a ukazuje svou odvrácenou tvář – za pozlátkem luxusních limuzín a přepychových domů Hollywoodu pulsuje divoká krev obřího lidského mraveniště, v němž se policie zuby nehty snaží udržet alespoň zdání pořádku a civilizovanosti. Vypadá to, že boj s drogami, prostitucí a gangy je beznadějný a ani Harry Bosch si v tomto směru nedělá velké iluze. Jeho buldočí povaze se ovšem vždycky příčilo fňukání nad rozlitým mlékem a tak se i tentokrát pouští do křížku se zločineckým podsvětím. V případu, který mu vlastně nepatří a jemuž se věnuje z vlastní iniciativy (pokud nechceme přímo říct, že načerno), se začíná pod Harryho pevnou rukou postupně ukazovat světlo na konci tunelu...

Dodejme ještě, že knihu Černý led přeložil Jiří Kobělka, který má obrovskou zásluhu na tom, že se u nás Connelly tak dobře čte!

Autor: Jan Hofírek

Nenechte si uniknout zajímavé články!
Informace o nových článcích, soutěžích, knihách a akcích Vám rádi pošleme e-mailem.
Související produkty
Čeština

Černý led

0.0 0
369 303
Vyprodáno
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte jej s přáteli.

Nejnovější články

Není snadné vybrat z nepřeberného množství knih, které každý měsíc vycházejí, ty nejlepší. A ne každému se líbí to samé. My jsme se opět snažili vytipovat novinky, které by mohly zaujmout co nejvíce čtenářů.
Vyhrajte thriller, který je osvěžujícím způsobem jiný. Děj se odehrává během několika hodin a má několik paralelních dějových linií. Zajímavé exkurzy do tématu mimické rezonance jsou důmyslně zakomponovány do děje a nijak neubírají příběhu na napětí.
Prémiový obsah
číst více
Druhá kniha nebývale uchopeného cestopisu slovenské sinologičky Dominiky Sakmárové mě opět položila na lopatky, v tom nejlepším slova smyslu.