Dexter je mrtvý je nejen strhující thriller, ale zároveň úžasná sonda do duše psychopata. Možná že znáte seriálového Dextera, ale upřímně řečeno, tenhle literární je mnohem lepší. Tohle čtení je drsné, cynické a plné krve. Dexter je jako člověk zrůda, ale jako postava románu funguje dokonale. Zaryje se vám pod kůži a vy na něj budete myslet ještě dlouho potom, co knihu odložíte.Nejdříve bychom si měli vyjasnit, jak je to vlastně s tímto Dexterem a s tím seriálovým. Postavu chladnokrevného zabijáka a čistokrevného psychopata stvořil americký spisovatel Jeff Lindsay (1952). Jeho cyklus románů o sériovém vrahovi, který likviduje pouze zlé lidi, mu přinesl mezinárodní věhlas. Knih vyšlo zatím osm, a jak to u podobných trháků bývá, po Dexterovi sáhla televizní stanice, která natočila osm řad seriálu „Dexter“. Dexter se stal pojmem a jeho příběhy vyšly i jako komiksy.
Dexter je brutální vrah a nijak se tím netají. O tom, co provedl a co plánuje provést, mluví naprosto bez emocí (těch ostatně ani není schopen). Pokud jste nečetli předchozí díly, vůbec to nevadí. V celé knize jsou poschovávané informace o tom, co se kdy stalo a co vedlo k tomu, že je Dexter takový, jaký je. On sám se od svých činů distancuje a mluví o nich jako o práci někoho jiného. V tomto ohledu je úžasné sledovat, jak svůj příběh vypráví. Na jedné straně mluví o Dexterovi ve třetí osobě a naprosto nezúčastněně, ale klidně už v dalším odstavci používá zase první osobu.
Je to nápadité, čtivé a vy se dokážete vžít do jeho zrůdného myšlení. Dexter si uvědomuje, že je v něm temnota a že ostatním připadá jeho chování divné. Pro něj je to ale jeho přirozenost a on to bere tak, že lidé mu nerozumí stejně tak, jako on nerozumí jim. Některé pasáže ve vás vyvolají zlost, jiné vás dojmou a další rozesmějí. Dexter po svém komentuje události několika týdnů a ke všemu, co se přihodilo, má trefné a do jisté míry i vtipné poznámky. Hodně humorné je sledovat jeho špičkování se sestrou policistkou, která mu zazlívá jeho vražedné choutky a duševní poruchu, ale přitom by ho ráda napasovala do kategorie normálních jedinců.
V první kapitole se Dexter dostane do vězení, kam ho poslal bývalý kolega, poručík Anderson. Anderson zfalšoval důkazy a záznamy tak, aby to vypadalo, že Dexter zavraždil svou milenku a nevlastní dceru. Paradoxně se tak ocitá za mřížemi za vraždy, které nespáchal, kdežto ty, které má na svědomí, mu prošly. Je to absurdní situace, a kdyby to nebylo tak děsivé, člověk by se musel smát. Dexter je tedy za mřížemi a přemítá o tom, jak se dostane ven. Spoléhá na svou sestru Deboru, ale ta mu dá zcela jasně najevo, že pro něj nehne ani prstem, protože se konečně dostal spravedlivého trestu.
Dexterovy myšlenky jsou pro nás až skoro autistické. Jeho dedukce jsou naprosto scestné a málokdo pochopí, proč se trápí věcmi, které by pro nás byly naprosto podružné. Naopak mu nepřijde ani na mysl otázka, kdo se postará o jeho tři děti, dvě adoptované a jedno vlastní. Díky pomoci nejlepšího právníka v zemi se dostane na svobodu, kde se zaplete se svým starším bratrem. Brian si kdysi prošel tím, čím Dexter, a tak není divu, že i on je čistokrevný psychopat. Netrvá dlouho a začnou umírat první lidé. Brian i Dexter mají spoustu nepřítel, kteří jim jdou po krku, a je možné, že zrádci jsou i mezi jejich přáteli nebo rodinnými příslušníky.
Dexter se chce soustředit na očištění svého jména, ale copak to jde, když bratr potřebuje zabijáka? Zápletka je dobře propracovaná, inteligentní a napínavá. Dexter čelí intrikám a spiknutí policistů a je na něm, aby nepřátele buď zavraždil, nebo přechytračil. Tahle kniha je čtení pro silné povahy a silné žaludky. Ale co byste čekali od někoho, jehož největším koníčkem je mučení lidí?
Autor: Veronika Černucká
