Jedinečná kávová edice. Jen u nás! Vyberte si z různých motivů.

Beseda: Michaela Učňová a Tereza Hátleová - Co naše babičky uměly a co my jsme zapomněli

archiv revue
V červnu se v Domě knihy konala beseda s Michaelou Učňovou a Terezou Hátleovou ke knize Co naše babičky uměly a na co my jsme zapomněli. Dámy zde představily dávné dovednosti našich předků, které kvůli dnešnímu způsobu života a rychlé době pomalu upadají v zapomnění.

Kniha Co naše babičky uměly a na my co jsme zapomněli vznikla podle mimořádně divácky oblíbeného pořadu České televize, jehož druhá řada se aktuálně každý nedělní podvečer vysílá na ČT2, a přináší nejen úspěšné návody a postupy z televizní obrazovky, ale spoustu tipů a receptů navíc. Dopřejte si sílu přírody a důvtip našich babiček!


Jak začala vaše cesta k tomuto jinému přístupu k potravinám?
Tereza Hátleová: Tak moje cesta začala asi před třemi lety, kdy jsem žila v Praze a dá se říci, že jsem s potravinami neměla nic společného. Moje práce mě moc nenaplňovala a přála jsem si dělat něco smysluplného, tak jsem začala objíždět farmáře a ptala jsem se jich, jak bych jim mohla pomoci. Takhle jsem se dostala k tomu, že bude asi nejlepší si udělat svůj obchod a prodávat ty jejich produkty a potraviny.


Michaela Učňová: Já jsem vyrostla v Prostějově u babiček, které měly obě zahrádky. Když přišla později éra supermarketů, tak jsem si uvědomila, že to má úplně jinou chuť a jen jsem vzpomínala na potraviny z té zahrádky.

Jak diváci vnímají váš pořad a jakou máte zpětnou vazbu?
Tereza Hátleová: Já mám zpětnou vazbu zejména v obchodě. Když vaříme nějaký recept, tak pak chodí zákazníci a ptají se na různé věci nebo chtějí s něčím poradit.

Michaela Učňová: Těch kritiků na webu není moc, většina lidí píše pozitivní ohlasy.

Co pro vás bylo nejtěžší, když jste se dostala do toho natáčení?
Tereza Hátleová: Já jsem byla od mala taková, že jsem nemívala trému, ale když jsem zpětně viděla výsledek na kameře, tak jsem zjistila, že strašně moc mrkám. Takže jsou věci, které člověk nevnímá, ale dojde mu to, až když se vidí.


Vybavíte si nějaké nestandardní věci, které se odehrály během natáčení?
Tereza Hátleová: My máme na takové nehody štěstí, zejména když natáčíme se zvířaty. Takže to, když nás něco potrká nebo pokouše, je docela běžná záležitost.

Michaela Učňová: Já mám takovou jednu velice pozitivní zkušenost. Některé hlasy říkají, že Češi málo čtou a že nejsou vzdělaní. A já jsem přišla na to, že na venkově žije spousta lidí, kteří mimo své zaměstnání mají také koníčky. Například chovají zvířata. To jsou lidé, kteří plemena v podstatě zachránili, nebýt jich, tak spoustu plemen dnes ani nemáme.

Které z témat v knize či pořadu, je vaše oblíbené?
Tereza Hátleová: Pro mě to byl asi díl, kde jsme se věnovali koním, mám je opravdu ráda a užívala jsem si to.

Michaela Učňová: Když trochu odbočím od zvířat, tak má oblíbená kapitola je o kvašení, protože je to chutné, zdravé a plné vitamínů.

Jaký byl proces přeměny televizního pořadu na knihu?
Michaela Učňová: Tady to v podstatě vzniklo na popud České televize, která má svou edici. Přišli za námi s tím, jestli nechceme udělat knihu.


Besedu moderovala: Sandra Procházková

Nenechte si uniknout zajímavé články!
Informace o nových článcích, soutěžích, knihách a akcích Vám rádi pošleme e-mailem.
Související produkty
Čeština
Co naše babičky uměly a na co my jsme zapomněli
Čeština

Co naše babičky uměly a na co my jsme zapomněli

5.0 5
399 327
IHNED odesíláme
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte jej s přáteli.

Nejnovější články

Není snadné vybrat z nepřeberného množství knih, které každý měsíc vycházejí, ty nejlepší. A ne každému se líbí to samé. My jsme se opět snažili vytipovat novinky, které by mohly zaujmout co nejvíce čtenářů.
Vyhrajte thriller, který je osvěžujícím způsobem jiný. Děj se odehrává během několika hodin a má několik paralelních dějových linií. Zajímavé exkurzy do tématu mimické rezonance jsou důmyslně zakomponovány do děje a nijak neubírají příběhu na napětí.
Prémiový obsah
číst více
Druhá kniha nebývale uchopeného cestopisu slovenské sinologičky Dominiky Sakmárové mě opět položila na lopatky, v tom nejlepším slova smyslu.